…a k tomu něco málo o triasovém impaktu
Poměrně živou debatu na jistém paleontologickém fóru rozproudil dotaz jakéhosi začínajícího autora sci-fi literatury, jak dlouhý byl den v období druhohor (případně ještě dříve) a jak daleko tehdy obíhal Zemi náš věrný průvodce Měsíc. Sám tazatel přišel se zcela nesmyslným údajem 192 000 kilometrů, coby střední vzdáleností obou těles v době před 400 miliony let (prvohorní perioda devon). Odpovědí byl mj. odkaz na dvě zajímavé vědecké studie, z nichž jednu lze otevřít či stáhnout níže. Zatímco Měsíc již celé miliardy let svoji vzdálenost od Země drasticky nemění (před 2,45 miliardy let údajně činila jeho střední vzdálenost asi 330 000 kilometrů, tedy jen asi o 15 %), délka solárního dne byla v dávné geologické minulosti skutečně výrazně kratší než dnes. V době vyhynutí dinosaurů před 66 – 65 miliony let měl den přesně 23:36 (23,6) hodiny, tedy asi o 20 minut méně než dnes. V době jejich vzniku před 230 miliony let (svrchní trias) pak den trval přesně 22:42 (22,7) hodiny. Dinosauři jako Eoraptor tedy znali den o celých 78 minut kratší, než je ten náš. Rok měl tehdy logicky více dní, konkrétně necelých 386 dní. Na počátku prvohor, v kambrické periodě před 500 miliony let, trval den asi jen 21:18 (21,3) hod. a rok měl tedy 412 dní. Tehdejší trilobiti a další obyvatelé moří nevědomky zažívali dny o 2 hodiny a 38 minut kratší než my a zároveň rok, který nabízel přibližně o 47 dní více. V ohromném časovém rozsahu prekambria už jsou rozdíly oproti dnešku samozřejmě markantnější. Přibližně v době vzniku života, asi před 3,56 miliardy let, trval den ještě pouze 8,7 hodiny a rok měl tehdy celých 1009 solárních dní. Krátce po vzniku naší planety (někdy před 4,5 miliardy let) měl pak den – přesně podle dřívějších odhadů astronomů i fyziků – délku trvání jen asi 6,1 hodiny a rok tak zahrnoval přibližně 1454 solárních dní. Tedy bezmála čtyřikrát kratší den a čtyřikrát více solárních dní v roce. Tyto hodnoty vyplývají z opakovaně prováděných radiometrických výzkumů fosilních korálů a přílivových sedimentů stejně jako ověřených teoretických modelů.
Sanjuansaurus, primitivní teropod, žijící na území dnešní Argentiny před 231 miliony let. Jeho den byl o víc než hodinu kratší než ten náš. Kredit: Nobu Tamura, Wikimedia Commons
A ještě druhá novější zpráva (publikovaná v první polovině letošního roku). Vědecká studie japonských vědců znovu oživuje dohady o účincích srážky velkého mimozemského tělesa se Zemí v období svrchního triasu (asi před 215 miliony let). Nejde však o průvodní jev 4. masového vymírání tzv. Velké pětky, protože k tomu došlo až zhruba o 14 milionů let později, na samotném rozhraní triasu a jury. Tým geologů a chemiků odhalil nezvykle vysokou koncentraci těžkých kovů platinové skupiny v hlubokomořských vrstvách buližníků (usazených křemitých horninách). Poměr zjištěných izotopů prvku osmia (187 Os/188 Os) svědčí o náhlém masivním přísunu mimozemského materiálu, jenž může být vysvětlen pouze dopadem velkého asteroidu či jiného vesmírného tělesa. Rozměry tohoto impaktoru byly výpočtem odhadnuty v rozmezí 3,3 – 7,8 km v průměru, čímž se již značně blíží spodní hranici velikosti tělesa Chicxulub (“zabiják dinosaurů” z konce křídy). V tomto případě rovněž známe pravděpodobný dopadový kráter, kterým je taktéž 213 – 215 milionů let starý Manicouagan (Kanada, provincie Québec). Kráter měl původně průměr zhruba rovných 100 kilometrů a vytvořilo jej impaktní těleso o průměru asi 5 kilometrů, což je v dobré shodě s výsledky nové studie. Jde o největší dosud viditelný a možná také jeden z nejstarších známých dopadových kráterů na Zemi. Existují domněnky, že před 215 miliony let dopadlo na Zemi dokonce hned několik velkých těles (další velké krátery z této doby jsou známé také z Francie, Ukrajiny, Severní Dakoty v USA a Manitoby v Kanadě). Pokud je tomu tak, pak jsou hromadné dopady velkých kosmických těles zřejmě podstatně běžnější, než se dříve předpokládalo. Také na konci druhohor možná přiletělo impaktorů více, jak ukázaly výzkumy z posledních let. Je však trochu záhadou, jak rozsáhlé vymírání vlastně způsobil meteorit, který vytvořil Manicouagan.
Odkazy:
http://www.nature.com/ncomms/2013/130916/ncomms3455/full/ncomms3455.html
http://www.eos.ubc.ca/~mjelline/453website/eosc453/E_prints/1999RG900016.pdf
http://en.wikipedia.org/wiki/Manicouagan_crater
