….aneb co nového koncem týdne
Začněme dvěma podstatnými novinkami, které se neptačích dinosaurů nepřímo (ale zato velmi intenzivně) týkají:
Nový výzkum mezinárodního týmu geochemiků upřesňuje složení zemské atmosféry v minulých geologických dobách (zejména pre-kenozoikum). Podrobným rozborem vzorků jantaru (směs mineralizovaných pryskyřic dávných nahosemenných stromů) došel Ralf Tappert z Univerzity v Innsbrucku se svým týmem k překvapivému závěru: obsah kyslíku byl v období druhohor výrazně menší, než se dříve předpokládalo. Rozdíl oproti dřívějším odhadům (asi 30 – 35 %) je ohromující – nové údaje totiž hovoří o pouhých 10-15 % (oproti současným 20,9 %). Toto zjištění je v příkrém rozporu s předchozími teoriemi, které vyšším obsahem atmosférického kyslíku vysvětlovaly například i pokročilou respiraci a gigantismus neptačích dinosauromorfů. Ke zmíněnému závěru vedl vědce právě rozbor jantaru, který je na rozdíl od ostatních minerálů zčásti chemicky i izotopově neměnný po velmi dlouhé úseky geologického času. Zelené rostliny v průběhu fotosyntézy aktivně vážou atmosférický uhlík, jehož izotopové složení se pak v jantaru uchovává. Výzkum poměru izotopů uhlíku 12C a 13C vychází z obsáhlého souboru 538 vzorků jantaru, získaných z významných světových lokalit (od Pobaltí přes Itálii po Dominikánskou republiku). Nejstarší vzorek přitom pochází z italských Dolomitů a je starý asi 220 milionů let (svrchní trias). Již zmíněný výsledek spojuje mineralog Tappert s vývojem zemského klimatu v geologickém čase. Zdá se, že obsah kyslíku v atmosféře v minulosti velmi úzce souvisel s teplotou a obsahem oxidu uhličitého, přičemž jde v podstatě o příklad negativní zpětné vazby. Nízký obsah kyslíku v atmosféře v geologické minulosti souvisel s vysokými teplotami a značně vysokým obsahem CO2. Tento případ dobře odpovídá situaci během křídové periody druhohorní éry (před 145 – 66 Ma), kdy stabilně vysoký obsah CO2 možná zavinila enormní sopečná činnost (o níž existují paleontologické a sedimentologické doklady). Právě tehdy poklesl obsah kyslíku v atmosféře na pouhých 10 – 15 %, což odpovídá pouhé třetině až polovině dříve odhadovaného údaje.
Odkaz:
http://www.sciencedaily.com/releases/2013/11/131118081043.htm
Povrchové struktury indického subkontinentu. Dekkánská plošina je zde dobře patrná, gigantický (impaktní?) útvar Šiva se nachází západně od indického pobřeží. Kredit: Nichalp, Wikimedia Commons
V periodiku Marine and Petroleum Geology právě vychází nová studie, která si klade za cíl zpochybnit zavedenou představu o dopadu velkého kosmického tělesa na Zemi na konci druhohorní éry (původce K-T eventu, tedy masového vymírání mezozoické megafauny). Jejím autorem je již zesnulý J. F. Lerbekmo, studie byla proto dokončena a publikována jeho kolegy. Dle autora je známý útvar Šiva v Indickém oceánu skutečně deformovaným kráterem po dalším obřím impaktu, který se odehrál jen asi 40 000 let po dopadu tělesa Chicxulub v současném Mexickém zálivu. Lerbekmo tvrdí, že mezi oběma událostmi došlo k otočení magnetického pole Země (z Jižního k Severnímu pólu), což umožnilo časově tyto události oddělit a získat pro druhý z nich geologické a chronologické podklady. Zatímco Chicxulub ale vytvořil kráter o průměru asi 180 kilometrů, Šiva je přímo monstrózní – měří asi 450 x 600 kilometrů. Pokud jde tedy skutečně o dopadový kráter, je zhruba třikrát větší než jeho mexická obdoba. Těleso, které jej vytvořilo, by muselo mít v průměru asi 40 kilometrů. Dvojitý dopad (nebo dokonce celý roj meteoritů) na konci křídy není ani zdaleka novým “nápadem”, podobnými myšlenkami se zaobíral například již texaský paleontolog indického původu Sankar Chatterjee v 80. letech. Právě on je největším zastáncem myšlenky vícenásobného dopadu. Výsledky této studie jsou nicméně značně kontroverzní. Většinový názor zatím v Šivě spatřuje geologický útvar, který v rámci svého atypického tvaru nejspíš nemůže být impaktním kráterem. Převažující geologické, sedimentologické a paleontologické doklady stále favorizují spíše “one-hit scenario”, tedy verzi s jediným “vražedným” meteoritem velkých rozměrů. Některé novější údaje z výzkumu tzv. dekkánských trapů (masivní, až 2 km silné vrstvy vyvřelých hornin na indickém subkontinentu) však mohou teorii o vícenásobném dopadu přece jenom podporovat – bylo například objeveno obohacení těžkým kovem iridiem, alkalinní metamorfity a šokové křemeny. Pravdu snad odhalí až budoucí výzkumy.
Odkaz:
http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0264817213001372
Poslední aktuální novinka: Již takřka putovní výstava ilustrací dinosaurů slovenského ilustrátora Vladimíra Rimbaly (s mojí skromnou spoluorganizací a popisky) tentokrát zamířila do Dobrušky – malebného městečka pod Orlickými horami. V úterý 26. 11. bude od 18 hodin výstava doplněna také mojí přednáškou. Všichni případní zájemci jsou srdečně zváni. Více v odkazech:
http://www.mestodobruska.cz/novinky/dinosauri_prednaska.pdf
http://www.mestodobruska.cz/novinky/dinosauri_vystava.pdf
http://www.mestodobruska.cz/akce.php
http://www.dobruska.cz/kino.phtml
