…aneb ostrý zrak pána svrchnokřídového tvorstva
Mezi nezapomenutelné okamžiky filmu Jurský park patří také scéna, kdy paleontolog Alan Grant stojí tváří v tvář obřímu teropodovi a pamětliv na vlastní poznatek, že “tyranosaurus nevidí nic, co se nehýbe” si takto zachrání život. V původním románu je dále vysvětleno, že jde o důsledek doplnění chybějících částí genetického kódu žabí DNA (mimochodem, jde o největší “biologický” nesmysl v celém příběhu). Zkombinovaná DNA v genomu má způsobovat, že tyranosaurus podobně jako dnešní bezocasí obojživelníci nevnímá pohyblivé objekty se stejnou intenzitou jako vyspělejší tetrapodi (což se mimochodem také nezakládá příliš na pravdě). Odhlédneme-li od skutečnosti, že Tyrannosaurus rex měl prakticky dokonalý čich a nehýbajícího se člověka by tak snadno vyčenichal, jak dobře si vlastně vedl z hlediska svého zraku? Byl T. rex krátkozraký, šeroslepý nebo trpěl jinými očními neduhy? Či naopak, dá se jeho zrak označit za vynikající? Vědecké poznatky z poslední doby ukazují, že mnohem blíže pravdě je druhá varianta. Tyranosaurus měl zřejmě naprosto skvělý zrak. Ve svém prostředí se proto orientoval nejen výborným čichem, ale také svýma očima o velikosti grapefruitu.
Tyranosauři disponovali nejen smrtící silou skusu a výborným čichem, zřejmě měli i skvělý zrak. Pokud dokázali vyvinout rychlost alespoň 25 km/h, byli by každopádně smrtelně nebezpeční i člověku. Na fotografii je “Sue”, největší a nejkompletnější dnes smontovaná kostra T. rexe na světě. Kredit: ScottRobertAnselmo, Wikimedia Commons
V roce 2006 publikoval americký vědec Kent Stevens z Oregonské univerzity (který je odborníkem na vizuální dispozice zvířat) studii o zraku “krále dinosaurů”. Zrakové pole obřího teropoda testoval za použití modifikované inverzní perimetrie, aplikované na umístění a vzájemnou polohu očnic v lebce kostry z Amerického přírodovědeckého muzea v New Yorku a následně i věrného modelu s umístěním umělých očí (založených na anatomii oka aligátorů, pštrosů a orlů). Výsledkem jeho výzkumu bylo, že tyranosauři měli binokulární (stereoskopické) rozpětí zraku 55°, čímž překonávali i současné jestřáby. Ostrost zraku tohoto obřího teropoda pak podle Stevense přesahovala 13krát ostrost zraku člověka! Překonává tak i orly, kteří mají ostrost zraku v průměru asi 3,6krát lepší než náš živočišný druh. Tím pádem by teropod mohl vidět i malé objekty (potenciální kořist) ve vzdálenosti minimálně šesti kilometrů! Oproti tomu člověk rozezná takové objekty do vzdálenosti asi 1,5 kilometru. Tyranosauři samozřejmě disponují také mnohem většíma očima. Lidská oční bulva má šířku asi 2,5 cm, zatímco dospělý T. rex disponoval okem velikosti již zmíněného citrusového plodu (viditelná část měřila na šířku asi 8 cm). Na Jurský park tedy zapomeňte - Tyrannosaurus nejen že nemohl být oklamán nehybným člověkem, ve skutečnosti asi viděl nesrovnatelně lépe než my.
Odkazy:
https://student.societyforscience.org/article/supersight-dino-king
http://ix.cs.uoregon.edu/~kent/paleontology/binocularVision/
http://en.wikipedia.org/wiki/Tyrannosaurus
Stevens, K.A. 2006 Binocular vision in theropod dinosaurs. Journal of Vertebrate Paleontology 26(2):321-330.
